Něco málo z historie...

První záznamy o těžbě uhlí jsou z konce 16. století. Opat Kašpar představený Křesoborského kláštera v r. 1570 povolil hledání a dobývaní uhlí Jakobu Rabemu z obce Opau. Začátkem 17. století upozorňuje opat Tobiaš, že je na Žacléřsku zanedbávána těžba železné rudy a většina pozornosti je věnována uhlí.
V počátcích zde provozovala těžbu kromě vrchnosti (žacléřské panství zahrnovalo dnešní katastrální území Žacléř, Křenov, Prkený Důl, Bobr, Černá voda, Bernartice, Lampertice, Vrchová, Královec a Bečkov) velká řada drobných podnikatelů a chyběl přísnější báňský dohled vzdáleného báňského hejtmanství v Kutné Hoře.
Skutečná těžba uhlí se rozvíjí před koncem 18. století pro pociťovaný nedostatek palivového dřeva a rostoucími potřebami manufakturní výroby. Je legalizována jeho těžba a uhlí je vyňato z pozemkového vlastnictví vrchnosti a postaveno mezi vyhrazené nerosty. Žacléřská vrchnost je zastupována Studijním fondem F. Erbena a F. Bergra. Roku 1820 bylo vytěženo 2 200 tun uhlí.
V roce 1843 převádí rytíř z Fedelsteinu největší žacléřský podnik na synovce barona Silbersteina, který kupuje řadu státních kutisek v okolí Žacléře. Silberstein obnovuje na 24 mírách několik menších dolů a dobuduje důl Eliška, který je na Žacléřsku největším producentem uhlí. Mezi střední podnikatelé patří R. Manger který otevřel doly na 16 měrách u Černé Vody. Malé těžaře reprezentovali Fr. Gaberle a farář P. Wenzel. Na dolech barona Silbersteina pracovalo v polovině 50. let minulého století cca 100 dělníků, kteří těžili 10 000 tun uhlí ročně, u bří. Müllerů byla roční těžba 5 500 tun u R. Mangera v Černé Vodě a F. Gaberleho se pohybovala roční těžba po 1 500 tunách. Na dolech barona Silbersteina za 10 let stoupl počet dělníků na 400 a produkce uhlí na čtyřnásobek, bří Müllerové budují moderní spojené šachty Julie a Marie vybavené parním pohonem. V první polovině 70. let dosahovala roční těžba na Žacléřsku cca 130 kt (z toho u barona Silbersteina 75 000 t). Největší odbytiště představoval Trutnov a průmyslová města Podkrkonoší. Zvyšuje se počet parních strojů, budují se na povrchu a především v dolech důlní dřevěné a především železné dráhy, jejíž délka v té době dosahuje délky cca 45 km.
Kolem roku 1875 zasahuje uhelný průmysl krize, ta postihla nejvíce Silbersteinův podnik značně modernizovaný a rozšířeny o důl F. Gaberleho. Majetky upadly do konkurzu a střídají se majitelé, produkce uhlí klesá. Firma Erlager prodává bývalé Silbersteinovy doly Zapadočeskému báňskému akciovému spolku ( ZBAS ). Ten připojuje i Müllerovy doly Julie a Marie. Stává se tak až do roku 1945 největším producentem uhlí v českém křídle vnitrosudetské pánve.
Po odtržení Sudet od ČSR a tím i Žacléřska jsou doly ZBAS řízeny z Německa báňským revírním úřadem ve Walbrychu. Majetek se dostává do sféry vlivu SUBAGu (Sudetenländische Bergbau Aktien Gesellschaft) a tím i samotného koncernu Reichswerke Herrmann Göring. V roce 1944 představovali polovinu osazenstva dolu váleční zajatci a vězni. V r. 1943 stoupla produkce na
255 000 t. a v r. 1944 přesáhla 300 000 t.

Po obnově ČSR nastal pokles těžby pod 200 kt/rok. Po znárodnění byly všechny doly ve vnitrosudetské pánvi sdruženy do podniku Východočeské uhelné doly. Od té doby až po r.1954 registroval jen pozvolný nárůst těžby přes 200 000 t/rok. Od roku 1955 až po r. 1965 se zvyšuje roční produkce uhlí až na 295 kt/rok. Na přelomu 50. a 60. let bylo pro špatný technický stav jámy Marie, lokalizované s jámou Julií v centru ložiska, přistoupeno v jejím těsném sousedství k vyhloubení nové jámy Jan. Během 60. let postupně uzavřeny nevyhovující jámy Eliška a Marie. Kolem přelomu 70. a 80. let se roční těžba uhlí zvyšuje na úroveň cca 250 kt/rok. V r. 1990 a v následujících dvou létech s přechodem na tržní hospodářství se těžba pohybuje v rozmezí 190-180 kt/rok, avšak za cenu zvýšených nákladů na tunu produkované suroviny. Důl se dostává v r. 1992 dle vládního usnesení do útlumového programu. Těžba uhlí je ukončena roku 1992, ale důl nebyl uzavřen podle projektu zpracovaného Báňskými projekty Ostrava. Objekty jsou v současné době využívány firmou Gemec-Union a.s. která realizovala zaplavování podzemních prostor rychletuhnoucí nerozplavitelnou směsí. 

 

V rámci stávajícího dobývacího prostoru Žacléř, který byl bývalým federálním ministerstvem paliv stanoven v roce 1976 v katastrech obcí Žacléř, Lamperice, Královec a Bernartice je v současné době evidováno a kontrolováno 55 hlavních důlních děl - tedy děl ústících na povrch a sloužících k větrání, čerpání a těžbě. Nejdůležitějšími byly tyto jámy a štoly :

Jáma Františka - hloubená od roku 1814, zlikvidovaná v roce 2003, měla obdélníkový průřez 4,2 x 2 m, konečnou hloubku měla 239 m.

Jáma Marie - hloubená od roku 1814, zlikvidovaná v roce 1974, měla obdélníkový průřez 5,5 x 2,6 m, konečnou hloubku měla 528 m.

Štola Pokopi - ražená od roku 1814,zlikvidovaná neznámého data,měla lichoběžníkový průřez  D2, délku 670 m

Jáma Jiří - hloubená od roku 1819, zlikvidovaná v roce 1994, měla obdélníkový průřez 3,3 x 1,5 m, konečnou hloubku měla 132 m.

Štola Egidi - ražená od roku 1830, zlikvidovaná po roce 1945, měla lichoběžníkový průřez  D2 a délku 685 m

Štola Antoni - ražená pravděpodobně od roku 1847, zlikvidovaná neznámého data, měla lichoběžníkový průřez  D2 a délku 160 m

Jáma Julie - hloubená před rokem 1853, zlikvidovaná v roce 2005, měla konečný kruhový průřez 6,5 m, konečnou hloubku 865 m.

Jáma Eliška - hloubená od roku 1870, zlikvidovaná v roce 1968, měla obdélníkový průřez 6,6 x 2,0 m, konečnou hloubku měla 148 m.

Jáma Jan hloubená po roce  1958, zlikvidovaná v roce 2004, měla kruhový průřez 5,5 m, konečnou hloubku 955 m.

(c) 2016

adresa:

Hornický Skanzen
Dolu Jan Šverma

Areál spol.
Gemec – Union a.s.
542 01 Žacléř
Czech Republic

kontakty:

e-mail: gemec.zacler@gemec.cz
tel: +420 499 409 102
fax: +420 499 876 123
gsm: +420 724 633 283